Judikatura

Pro srozumitelnost význam judikátu demonstrujeme v následujícím velice zjednodušeném případu.

Policie změří řidiče, který překročil povolenou rychlost, ale protože jel opravdu hodně rychle, tak než jej dostihli, uběhlo několik minut, auto se hlídce ztratilo z dohledu a vozidlo bylo zastaveno až za například 4 km.

Pro klíčový aspekt tohoto příkladu přeskočíme správní řízení i odvolací řízení Krajského úřadu a taktéž správní žalobu u Krajského soudu. Řidič má již jedinou možnost, jak zvrátit řízení a zachránit si řidičský průkaz, a tou je kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen NSS).

Protože ale již 3 „kola“ prohrál, vezme si jiného advokáta. Po prostudování případu advokát řekne řidiči, že případ může reálně vyhrát a šance je.

Klienta poučí o tom, že jeho předcházející advokát udělal chybu v tom, že nerozporoval věci, které rozhodně rozporovány být měly a nebyly prokázány, jako například místo změření, a hlavně totožnost řidiče, protože hlídka vozidlo ztratila z dohledu, zastavila jej až po 4 km a v autě byli navíc další svědci. Manévrovací prostor zde tudíž je.

NSS ovšem kasační stížnost zamítne se zdůvodněním, že argumentace obhájce o záměně řidiče je účelová, protože kdyby tomu tak nebylo a zakládala se na pravdě, zcela jistě by se řidič tímto hájil již v předchozích fázích správního řízení, a nikoli až před soudem.

Judikatura je klíčovým aspektem nejen v naší oblasti dopravních přestupků a přečinů řidičů, ale obecně v celém soudním systému. Z existující judikatury lze při právní analýze vycházet právě v případech, kdy se řidiči radí následující postup v případě správního řízení či soudu při správní žalobě či kasační stížnosti, a to i přesto, že kontinentální systém práva není na rozdíl od angloamerického vystavěný na soudních precedentech, ale psaném právu – tedy právních předpisech.

Takto ustálená judikatura reálně existuje, ale pro náš příklad byla značně zjednodušená. Z takového rozhodnutí pro nás plynou následující fakta, s kterými už musíme počítat do budoucna.

• Je nutno dbát na konzistenci a věrohodnost obhajoby už od rané fáze správního řízení. Proto si dobře rozmyslete, komu svůj případ svěříte. Měnit později obhájce je opravdu velice složité a komplikované, i když zde neplatí zásada koncentrace řízení (jedná se o určitý zákonem daný stop stav. Než nastane, mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným důkazům a skutečnostem soud – až na výjimky – nepřihlíží).
• Pokud se na nás například obrátí klient, který má již v rukou rozsudek Krajského úřadu, a my najdeme v obhajobě jeho zmocněnce reálné vady, je naše schopnost takovému řidiči pomoct menší, než kdyby nás kontaktoval hned na samotném počátku případu. Je to právě z důvodu existující judikatury, která říká, že změna argumentace v pozdějších fázích řízení je často ryze účelová. I když by se případ dal obhájit, kdyby se od počátku vedl správně, v tuto chvíli jsou už možnosti obhajoby mnohem menší, než by tomu bylo, kdybychom případ převzali od samotného počátku. Při výběru obhájce buďte opatrní.
• Soud nevyvrátil, že by taková situace nastat mohla. Důvodem zamítnutí obhajoby je pozdější argumentace. Tím můžeme odvodit, že v určitých konkrétních případech, která splňují definovaná kritéria posuzovaného případu (vysoká rychlost, spolujezdci, zastavení po velké vzdálenosti, ztráta z dohledu) lze zvážit možnou obhajobu tímto směrem.

Věříme, že jsme vám na tomto zjednodušeném demonstrativním příkladu pomohli pochopit základní význam a smysl judikatury.